Rejnoci - Paryby Rudého moře - Potápění Hurghada

Paryby Rudého moře: Rejnoci

Dasyatidae, Myliobatidae a Torpedinidae

Paryby s plochým tělem

1. Rejnoci mají chrupavčitou kostru

Rejnoci se řadí společně se žraloky mezi paryby (Příčnoústé). Na rozdíl od ryb mají chrupavčitou kostru, díky čemuž jsou paryby velice pružné a obratné. Chybí jim plovací (plynový) měchýř, proto nemají takovou možnost manévrování jako ryby. Když se chtějí otočit, nemohou se na místě zastavit, ale musí udělat prudký obrat. Rejnoci se pohybují pomocí svých prsních ploutví, které tvoří jednolitou část jejich plochého těla a fungují jako „podvodní křídla“. Všechny paryby jsou masožravé a obvykle vejcoživorodé (rodí živá mláďata). V Rudém moři se vyskytují především různé druhy Trnuchovitých (Dasyatidae, Stingrays), ale najdeme zde také Mantovité (Myliobatidae, Eagle rays, Manta rays) a Parejnokovité (Torpedinidae, Torpedo rays). Rejnoky můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. benetičtí – ti, co se drží na dně a 2. pelagičtí – plovoucí ve volné vodě.

Taeniura lymma - Trnucha modroskvrnná	Taeniura lymma - Trnucha modroskvrnná
Hypolophus sephen - Trnucha jemenská	Hypolophus sephen - Trnucha jemenská
Taeniura melanospilos - Trnucha indonéská	Himantura uarnak - Trnucha leopardí

2. Trnuchy mají na ocase jedový trn a najdeme na písčitých platech

Benetické jsou zejména trnuchy, které často vidíme ležet na písčitém dně. Trnuchy mají na ocase jeden nebo více jedových ostnů určených k sebeobraně. Nozdry, ústa a žábry mají na spodní straně těla, oči a za nimi průduchy ze shora. Ústa jsou tvořena kostěnými deskami s malými ostrými zoubky, ty jim umožňují rozdrtit kořist. V okolí úst mají trnuchy elektrosenzitivní póry, díky nimž mohou detekovat živočichy ukryté v písku. Při potápění na útesech v okolí Hurghady se nejčastěji setkáváme s menší Trnuchou modroskvrnnou (Taeniura lymma) dorůstající 80 centimetrů (rozměry u rejnoků uvádíme na šířku, někteří rejnoci mají velice dlouhý ocas). Tato trnucha hledá v písku červy, garnáty či kraby, při tom je sledována různými druhy ryb zejména pyskouny, kteří vyzobávají to, co trnucha nesnědla. Z větších druhů dorůstajících okolo 160 centimetrů se v Rudém moři vyskytuje Trnucha jemenská (Hypolophus sephen). Má hnědou nebo našedlou barvu a pozná se podle toho, že má mohutný na konci rozšířený ocas. Tyto rejnoky máme šanci vidět hlavně v zimním období. Jakmile je voda chladnější, vyplouvají na mělčí plata, kde odpočívají přikryti pískem, například na potápěčských lokalitách Sakhwa Abu Galawa nebo El Fanadir South. Zřídka se můžeme setkat s dalšími druhy trnuch, jako jsou například Trnucha indonéská (Taeniura melanospilos) lovící v noci nebo Trnucha leopardí (Himantura uarnak). Na dně najdeme také elektrické Parejnoky levhartí (Torpedo panthera) dorůstající maximálně 50 centimetrů. Tito parejnoci omračují svou kořist elektrickým výbojem, jsou také schopni se v mžiku zahrabat do písku a tak se stát neviditelnými.

3. Ve volné vodě se pohybují síby nebo manty

Z pelagických druhů se nejčastěji setkáváme se Síbou skvrnitou (Aetobatus narinari), která může dorůst až tří metrů. Svou potravu hledá na dně, živí se obvykle korýši a měkkýši, které vyhrabává svým masivním rypcem z písku. Do jejího jídelníčku patří také chobotnice nebo menší ryby. Síby mají bílé břicho, černý bíle tečkovaný hřbet a velice dlouhý tenký ocas, u jeho kořene jsou malé trny. Můžeme je vidět jednotlivě nebo ve dvojici, někdy i v několikačlenné skupině. Mantu atlantskou (Manta birostris) nebo Mobulu japonskou (Mobula japanica, Devil ray), které se živí planktonem, potkáváme na útesech kolem Hurghady jen velmi zřídka. Na konec krátká poznámka: u velkých rejnoků se často drží jasně žlutá mláďata kranasů zlatých nebo přísavní štítovci.