Labridae, Wrasse
Od několikacentimetrových čističů až po dvoumetrové kolosy
1. Příbuzní, ačkoli ne vždy příliš podobní
Čeleď Pyskounovití (Labridae) je opravdu velice různorodá a obsáhlá, čítá téměř 600 různých druhů mořských ryb. Mnoho z nich žije i v egyptské části Rudého moře v okolí Hurghady. Velikost, tvar těla i barva jsou často tak odlišné, že je těžké uvěřit, že se jedná o příbuzné druhy. Zkusme tedy najít to, v čem jsou si podobní třeba mohutný pyskoun obrovský dorůstající až 2,5 metru a malí čističi pyskouni rozpůlení dlouzí méně než 10 centimetrů... Tyto ryby mají společné například to, jakým způsobem se pohybují. Pro plavání využívají pouze prsní ploutve, jen když potřebují prudce zrychlit, použijí ploutev ocasní...
2. Samec má často pestřejší zbarvení než samice
Ryby jsou protogynní hermafrodité, tzn. většina se rodí jako samice a později se některé z nich mění na samce. Samci mnoha druhů pyskounovitých mají pestřejší zbarvení. Také mladé ryby jsou obvykle vybarvené jinak než dospělí jedinci. Takže drobná rybka, kterou jste ještě nikdy předtím neviděli a nemůžete ji zařadit, může být právě mládě některého z pyskounů. Samec může mít harém několika samic, avšak některé druhy těchto ryb žijí v párech. Pyskounovití jsou aktivní ve dne, v noci spí ve štěrbinách v útesu nebo zahrabáni v písku.
Labroides dimidiatus - Pyskoun rozpůlený |
Cheilinus undulatus - Pyskoun obrovský |
3. Pyskounovití jsou masožravci
Mezi pyskounovitými najdeme převážně menší ryby, jejichž délka se většinou pohybuje mezi 10 až 40 centimetry. Jedná se však o masožravce. Obvykle se živí bezobratlými živočichy nebo korýši, kteří se skrývají v písku. Můžeme pozorovat, jak menší rybky sledují větší a vyjídají vyhrabané drobné živočichy. Pyskouni se často pohybují například ve společnosti trnuchy modroskvrnné hledající na písčitém dně svou potravu. Někteří pyskouni slouží jako čističi a živí se parazity nebo odumřelými tkáněmi jiných ryb a paryb. Můžeme tedy dojít k závěru, že jak Napoleon tak drobní čističi mohou profitovat ze spolupráce s rejnoky.) Napoleonovi může rejnok vyhrabat něco k snědku a čistící pyskouni se mohou najíst jeho odumřelých tkání. Existují také druhy, které se specializují na „krádeže“ jiker. Někteří pyskounovití mají masivní pysky a požerákové zuby v zadní části hltanu, jiným vyčuhují tesákovité zuby z úst. Některé druhy pyskounů můžeme vidět „zívat“, vysunou své pysky tak, že z úst se stává dlouhá „trubka“.
4. Jaké pyskouny a kněžíky vídáme při potápění v Hurghadě
Na korálových útesech v okolí Hurghady se můžeme při potápění setkat s mnoha různými druhy pyskounovitých. Zde uvádíme pouze několik běžně pozorovaných druhů. Největším je samozřejmě pyskoun obrovský (Cheilinus undulatus) zvaný Napoleon, kterého často potkáváme na útesech u ostrova Small Giftun nebo Abu Ramada. Čím je Napoleon starší, tím větší má hrbol na hlavě, také jeho zbarvení se s věkem mění. Samice dorůstají přibližně jednoho metru, samci mohou mít více než dva metry. Obvyklou potravou těchto ryb jsou měkkýši, ale dokáží také rozlousknout ježovku tak, že ji uchopí do úst a rychlým pohybem hlavou ji rozbijí o kámen.
Čistící stanice drobných pyskounů rozpůlených (Labroides dimidiatus) můžeme najít ledaskde, ale pouze na jednom místě v Hurghadě, v jedné z věží na El Fanous East, žijí takoví, kteří se naučili čistit i potápěče. Vyskytují se tu i jiné druhy čističů, avšak pyskouni rozpůlení jsou nejrozšířenější.
Dále můžeme pozorovat například pyskouny velkopyské (Epibulus insidiator), příčnopruhé (Cheilinus fasciatus), červenobřiché (Cheilinus diagrammus), abudjubbské (Cheilinus abudjubbe) nebo černoocasé (Cheilinus lunulatus), ti rádi odpočívají na boku na dně a dorůstají okolo 40 cm, nebo drobnější dvoubarevné pyskouny lyroocasé (Bodianus anthiodes). Zajímaví jsou malí pyskouni osmipásí (Cheilinus abudjubbe), žijící v hejnech, samec má harém několika samic a velice pěkně působí, když zároveň rozevře své červené hřbetní, břišní a ocasní ploutve, které se tak spojí jakoby v jeden celek s modrým lemováním. Dále větší (cca 60 cm) kněžíky pestré (Coris aygula), ti mají zuby jako králíci, hrbol na hlavě a jsou u nich pestrá pouze mláďata (bílá s černooranžovými skvrnami připomínajícími oči). Dále až 80 cm velkého kněžíka tlustopyského (Hemigymnus melapterus) nebo menší asi 20-ti centimetrové kněžíky žlutoocasé (Halichoeres hortulanus) nebo Klunzingerovi (Thalassoma Klunzingeri). Také kněžíka modrého (Gomphosus caeruleus) s dlouhým „nosem“ nebo kněžíky doutníkové (Cheilio inermis) s protáhlým tělem a mnohé další.
Cheilinus lunulatus - Pyskoun černoocasý - samec |
Cheilinus lunulatus - Pyskoun černoocasý - samice |
Epibulus insidiator - Pyskoun velkopyský - samec |
Cheilinus fasciatus - Pyskoun příčnopruhý - samec |
Hemigymnus melapterus - Kněžík tlustopyský - samec |
Cheilinus diagrammus - Pyskoun červenobřichý - samec |
Cheilinus undulatus - Pyskoun obrovský - samec |
Bodianus anthiodes - Pyskoun lyroocasý - mládě |
Bodianus diana - Pyskoun Dianin |
Pyskoun Cheilinus quinquecinctus |
Cheilinus abudjubbe - pyskoun abudjubbský |
Paracheilinus octotaenia - pyskoun osmipásý - samice |
Thalassoma Klunzingeri - Kněžík Klunzingerův |
Halichoeres hortulanus - Kněžík žlutoocasý |
Anampses twistii - Kněžík Twistův |
Anampses meleagrides - Kněžík tečkovaný |
Coris aygula - Kněžík pestrý - samec |
Coris aygula - Kněžík pestrý - mládě |
Cheilio inermis - Kněžík doutníkový |
Gomphosus caeruleus - Kněžík modrý - samice |